Chilli a kamarádi
Daruj krev - zachráníš život
Statistika
Oblíbené odkazy
Vzpomínka
Můj první pes - Zuzka
Dostala jsem ji asi ve dvanácti letech. Nikdy nezapomenu na ten kukuč, co na mě udělala, když jsem otevřela tašku, ve které mi ji dovezli. Přijela ke mě z Rychtářova. Kříženec jezevčíka, kterého bych nevyměnila za nic na světě.
Tenhle tvoreček mi zpříjemňoval život skoro dvanáct let! I když mi ho naši nejdřív nechtěli dovolit, stal se z něj za krátko miláček a nenehraditelný člen rodiny. Měl skoro pořád otevřenou klec, ale byl v ní jen když nikdo jiný nebyl doma. Jak se někdo objevil hned ho měl na rameni. Chtěl být u všeho a s hodně věcmi i pomáhal. Třeba vařit - s oblibou vybíral nudle z polévky, ochutnával všechnu zeleninu a ovoce. A když byly na stole chlebíčky tak nejraděj kradl salám. Taky rád luštil křížovky - chytal špičku tužky a pěkně u toho zuřil. Při čtení časopisu značkoval všechny listy zobákem a rád se nechal zavírat pod obrácené stránky.
Měl svou oblíbenou hračku, malou plyšovou kačenku. Pořád ji krmil, omuckával a obšťastňoval. Jak mu ji chtěl někdo vzít hned schytal štípanec.
Naučil se mluvit a někdy i věděl kdy co plácnout.
Uměl: Pepíček, Pepíčku pojď, blbečku, pusinku, dobrý den, chceš do držky, drž zobák debile, máš problém a jeho nejoblíbenější kamarád taky rád...
